Z DEPRESE VEN

Jestli je někdo odborník na deprese, tak jsem to já. Troufám si říct. Protože mám hodně odžito a stavy, kterými jsem prošla a zvládla je zcela bez medikace, byť jsem doslova odcházela pryč z těla, byly opravdu těžce úzkostné s depresivní neschopností vůbec se pohnout.

Ono taky. Prožít si v krátkém časovém období náhlou smrt mnohaleté první lásky a sotva se vám po letech začne opět chtít žít, zemře vám vaše první miminko a k tomu jako bonus všechny speciální okolnosti ... takové "rány osudu" člověka dokážou vytorpédovat do extrémě disharmonického stavu. A důsledky poruch na sebe nenechají dlouho čekat, pokud žijeme ve společnosti, kde se traumata řeší nejčastěji, až když je docela pozdě... Člověk se to snaží nějak zvládnout. Nepomýšlela jsem například nikdy na sebezáhubu, chtěla jsom tu stále žijící hmotu mého těla alespoň zužitkovat třeba na misi v nějaké rozvojové zemi - ale cesta vedla jinudy. Následovaly další nestandardní prožitky. A vlastně, i ty předchozí z dětství a dospívání nepatřily u mě zrovna do oblasti klidných vod a nezčeřených hladin. Se svou citlivostí nad míru běžnosti jsem byla prostě problém. Ale vše mělo svůj význam. Práci, kterou teď dělám, dělám z plného zažití a zvědomění si této "učební látky" a vím, co říkám, vím, co vidím a vím, jak to změnit.

Můj život a hvězdná přátelství mě podrželi v lásce k existenci. A když už jsem nevěděla, jestli se vůbec kdy zvednu, šeptali mi, že jestli nepodlehnu, najdu svou sílu a už ji nikdy neztratím, budu ji moci používat pro svět, což jsem si od dětství přála. Byl to můj sen - osvětlovat. Byla jsem ve stavech, kdy jsem nedokázala ani mluvit, opravdu to nešlo, protože jsem ztrácela paměť a nevěděla jsem ani své jméno, slyšela jsem hlasy a bála jsem se vyjít za dveře... Strach mě pod vlivem deformace bolestí zcela přemohl.  Doktoři mi chtěli jen dávat chemické léky. Ale můj strach ze všeho vnějšího, tedy i z léků, by mi ani nedovolil si je vzít, ani jeden jediný! - protože jsem se i bála, aby mě to neovlivnilo do ještě většího nezvládání sebe sama. Když jsem byla na pokraji zbláznění - to je stav, který se nedá snadno popsat, je to tak silná úzkost, že z ní začínáte šílet a máte strach, že už se nevrátíte ..., tak jsem svému drahému muži říkala, aby mě rozhodně odvezl do hlubin přírody a tam mě nechal. Nějaký můj vnitřní hlas pořád věřil v návrat do rovnováhy zdraví. Přírodu jsem v ony nešťastné roky navštěvovala opravdu často a opravdu jí děkuji z celého srdce, že si mě tady nechala a umožnila žít šťastný život. Dnes mám dvě nádherné holčičky, ideáního muže, opravený rodový dům s vlastní přírodní zahradou, mám nejlepší přátele, svou vysněnou práci, dílnu... co víc si přát? Duchovně růst do sjednocení v lásce. Poznávat a vědět. Navazovat na sebe, navazovat kontakty, navazovat do nejvnitřnější podstaty i do všeho okolitého a zdánlivě cizího, navazovat a tkát zcela vědomě v plně prožité přítomnosti kouzelný koberec svého života. Díky mému vrozenému entusiasmu a schopnostem přeladit se na "jinou frekvenci", jsem přežila nejednu otravu a i přes velká zranění jsem si pořád snila o kráse. Fantazie mě přenášela tam, kde jsem vždy zdravá a celá a moje předlouhé pobyty ve světě inspirace a představ mi pak do života přitahovaly také zázraky. Krásné a dojemné zázraky. Ale to už je na moc dlouhé povídání ... a já jsem tu teď hlavně kvůli ladění vašeho prožívání vašich životů. 

Lidem, kteří jsou momentálně pochroumaní a zhroucení do stavu deprese především nabízím, že se na ně prostě mrknu a vystopuji zdroje zádrhelů v energetických tocích.  Nabízím jim také opravdu hluboké upřímné popovídání, neboť tématu rozumím z vlastní odžité zkušenosti, která trvala roky, než jsem poctivou prací na sobě našla tu opravdovou cestu ke změně stavu. A pak jsem čekala, zrála, moudřela a stanovila jsem si minimálně sedm let bez jediního příznaku deprese, abych věděla, že jsem to zvládla. Ta doba je již o dost delší ... a já bytostně vím, že změna stavu je vždy v našich rukou.

Jako doplnění na cestě k rozuzlení nabízím také jemné a osvěžující masáže, které jsem si za tímto účelem sama vynalezla. Na masáže mám řadu certifikátů ještě z doby, kdy jsem řádku let pracovala jako úplně mladá a rodině se snažící zavděčit šéfredaktorka zpravodajství, u toho jsem dálkově studovala Jazykovou a literární kulturu a objížděla všelijaké kurzy masáží, což mne nejenže bavilo a obdařovalo životpovzbuzujícími impulzy, ale zároveň jsem hledala, jak si pomoci, protože mi z hlubokého smutku na těle pořád něco otékalo a blokovalo se. Takže mám osvědčení z kurzu klasické, sportovní a rekondiční masáže, několikavíkendovou školu reflexní terapie, dlouhou a složitou školu lymfatické masáže a třeba taky ovládám termozábaly a estetické formování postavy. Ale nedělám to, není to moje cesta. Jen dotek - léčivý dotek - je někdy moc důležitý, a právě proto mám velmi příjemné masáže hlavy a rukou ve své nabídce.

Deprese není sranda. Kdo ji neměl, a nebo kdo si myslel, že ji měl a přitom mu bylo jen tak nějak „na nic“ to nemůže pochopit. Opravdová deprese je opravdu zoufalý vnitřní stav. Deprese je jedna, ale dá se určit několik jejích „podtipů“ s mnoha specifickými projevy, které se navíc mohou všelijak střídat či prolínat. Člověk sám často dlouho neví, že to všechno divné, co se mu uvnitř děje, je vlastně deprese. Jako důsledek nezvládnutého stresu různého charakteru. Sama to definuji jako duševní přetížení. A stejně tak, jako ukrutně bolí a může být život ohrožující přetížení fyzické, to duševní je stejně tak třeba léčit.

Léčit pro mne ale rozhodně neznamená potlačovat symptomy a nějak se to snažit chemicky zaonačit, jakože se nic neděje. Nebudu se tady pouštět do kritiky super zisků farmaceutického průmyslu – a chemického průmyslu…  Jednoduše, kdo chce zobat pilulky a cítit se skvěle utlumeně nebo báječně nakople po svých pravidelných dávkách, o kterých vám váš psychoterapeut řekl, že se bez nich neobejdete a že bez nich snad i riskujete život, prosím – vaše volba. Takových lidí jsou na planetě možná už miliardy…. Skvělý byznys!  Ovšem kdo je jako já a i přes vlastní mizérii pořád ví, že příroda je mocná a komu se úzkost násobí při představě, že se stane závislým na něčem umělém, vnějším a v krizové situaci stejně nedostupném – ten, ať přijde za mnou. Předám mu zkušenosti a najdeme jeho vlastní řešení a cestu. Zvládla jsem to úplně bez lékárenských produktů, i když jsem si uvědomila mohutnost své deprese až na pokraji svých sil.

Tady chci ale říct, že si cením každé vůle k životu a nesoudím ty, kteří v rámci touhy normálně fungovat zobou pilule. Je to jejich způsob a já jsem tu i pro lidi „na antidepresivech“ – však se o ně přirozeně přestávají opírat, když jim je lépe a lépe a začínají vnímat svou sílu.

Při akutních stavech úzkosti, při návalech paniky, nezvladatelném strachu nebo prostě úplné nemožnosti cítit – cítit se, je duševní stav člověka v silně disharmonickém stavu, který se doslova odráží do těla, které tento vnitřní stav vnějšně zobrazuje různými až šílenými příznaky. Tyto ataky obvykle netrvají podle hodin příliš dlouho, ale prožívajícímu se vlečou jako celá nekonečnost. A potřebuje pomoc, nejlépe duševní vzpruhu (sahat po zejména tvrdém alkoholu je při depresi jako cesta do budoucnosti v odvykacím centru) od láskyplného člověka. Když se taková podpůrná osoba v blízkosti nenachází a ostatní lidé jsou k potřebám vaší duše „vlažní až chladní“, musíte si pomoci sami, což je do budoucna v rámci celkové stabilizace a přestěhování se ze stavu deprese do stavu zdraví stejně nevyhnutelně nutné. Všichni ostatní jsou a vždy budou jenom opora. Ale vy budete zas jednou stát životu čelem bez opory na vlastních silných nohách a dokonce vytvoříte něco krásného!

Stručně si zde popíšeme, co dělat, když po ruce není nikdo ochotný poskytnout vám teplo a světlo, a když nemáte „své léky“ a když je vám prostě strašně a vy nevíte, co se sebou a máte strach.

Na jídle záleží. A moc. A v případě deprese hodně moc. Jsou jídla, která opravdu škodí. Jsou to ty potraviny, na kterých jsou jejich konzumenti často doslova závislí. Těžko tady popíšu svůj návod na ukončení takové závislosti. Tady je potřeba vás namotivovat a trochu víc si vás prohlédnout. Souvisí to velice s celkovou závislostí buněk na – jak já říkám – speciální depresivní biochemii – což je lehce proměnlivý koktejl emočních „šťáv“. Ale všechno jde a jde to rychle! Žádné obavy.
Sami si ale udělejte analýzu vašeho jídelníčku, poctivou a upřímnou.  A udělejte konec nebo omezení alespoň s jogurty (působí jako uklidňující, ale ve skutečnosti aktivují zánětlivé reakce, následný fyzický šok a vyprovokují strach a úzkost). Z mléka bude nejlepší ponechat leda máslo a nějaké kvalitní sýry. Bílý cukr a sladkosti s chemikáliemi vyházejte do toxického odpadu! Jezte datle, fíky, banány, žvýkejte sušený ananas, cucejte javorové bonbóny, mixujte si švestky nebo všelijaké ovoce s medem. Ale rafinovaný cukr vyřaďte. Další totální agresory jsou oxidy v sycených vodách. Těch se nyní také vzdejte. Vnitřně vás dusí a vaše rozcitlivělé tělo může mít až panické reakce. Uzeniny se vší rychlosolí a éčky psovi nedáte, protože by se otrávil a sami se tím trávíte? Vynechat. Kdo potřebuje energii z masných proteinů, ať si koupí maso a upeče s kmínem a solí. A vajíčka z domácího chovu si taky opatřete. Vyhýbejte se chemikáliím. Kvanta jich obsahuje kupované pečivo – to nekvalitní – koblihy, divné mražené a rozpékané rohlíky, pěnový chleba alá houbička na nádobí všemožných druhů… Daruji  vám kvásek a naučím vás péct si chleba!

Co si tedy vzít?

Osvědčená antidepresivní superpotravina je rakytník. Běžte a hned zítra si kupte všechno – sirupy, želé, marmelády, kompoty, čaj. A nejlepší je bio koncentrovaná šťáva, lijte ji do sebe bez ohledu na cenu. Brzy pocítíte účinek. Nejenže je léčivá po všech stránkách a doplní vám vitamíny a minerály, ale její esence, barva a celkový obrazec má geniální schopnosti navracet světlo do temných koutů. Rakytník mi velice pomohl, byl to můj dlouhodobý lék místo antidepresiv, které jsem odmítla.

Konkrétní informace o potravinách proti depresi či alespoň na zlepšení nálady uveřejňuji na vznikajícím facebookovém profilu k těmto stránkám, kde je na to víc místa a texty pak lidé mezi sebou snadno sdílí.

Třezalkový čaj – zalijete lžíci třezalky horkou vodou a po osmi minutách scedíte a popíjíte, alespoň dvakrát denně. Je to velmi mocná sluneční bylina, které můžete důvěřovat. Jen pozor, pokud je zrovna slunečné léto, tak může třezalkou hodně propláchnutý člověk mít vetší kožní reakci na slunění.

Slunění je ale třeba – takže buď třezalka (a nebo jen večer) a nebo slunění. Soukromou sluneční lázeň si uděláte kdekoli – i na balkóně. A vědomě si slunce užívejte a vstřebávejte jeho sílu do sebe. Obrovsky to pomáhá!

Akutní stav – úzkost, panika a spol. První pomoc – afirmace a dech. Co jsou to afirmace? – soustředěná slova spojená ve věty dávající smysl – nejlépe vyšší smysl . Vytvořte si  svou krásnou větu, jak si přejete se cítit a v přítomném čase si ji formulujte v hlavě a nebo napište. Zásadní je, aby neobsahovala negativa ani žádné zápory. Vytvořte ji tak, aby zněla například jako --- jsem zdravá, zářící, láskyplná, milující a milovaná bytost a právě se poznávám a je mi lépe a lépe -- - pak ji dlouho opakujte a u toho správně dýchejte. Dýchejte vydatně, ale ne tak, aby jste se překysličili. To znamená pomalu. Schválně co nejvíc zpomalujte dech a také prodlužujte pauzy mezi nádechem a výdechem a pak mezi výdechem a nádechem. Užívejte si to ticho mezi nimi. A pak si užívejte, že můžete dýchat!  Především ale dech postupně záměrně zpomalujte  a prohlubujte. Pokud cítíte hodně velký stres, tak ještě alespoň prvních pár minut dodržujte výdech našpulenou pusou, kdy třeba vydechujete všechen nahromaděný vzduch v několika krátkých nárazovitých výdeších za sebou, než si plíce zcela vyprázdníte. Budete to cítit tak, že ze sebe vydechujete nahromaděný odpad a zátěž. Tímto způsobem to ze sebe doslova vyfouknete. Za chvíli vám bude mnohem lépe.

Pokud se u vás akutní stavy zoufalé úzkosti, strachu a následné fyzické projevy včetně bolestí hlavy, břicha a třeba i pocit velké zimy opakují, je třeba si o tom s někým promluvit a pochopit, že jste ve stavu, kdy vás stres už přemohl a vy musíte někde najít léčivou sílu. Nejlépe v sobě – zajisté. Podávám vám ruku. Sama jsem bojovala se životem v tomto stavu dlouho a vlastně to ani skoro nikdo nevěděl. Teď vím, jak na to.

Pokud se váš stav již naopak proměňuje a propady vás trápí jen občas a slabě, postačí často jen soustředěné mentální cvičení – dívání se na krásno. Prostě to krásno hledejte okolo sebe, v sobě, a nebo klidně i ve vzpomínkách a na to se soustřeďte a propojte se s ním paprskem, který si vizualizujete, jak vychází z vašeho srdce a pokuste se u toho blaženě usmívat.  Zní to asi vtipně, ale mozku je celkem fuk, z jakého důvodu se usmíváte. Začne ovšem vytvářet v těle jinou chemickou reakci na tuto vaši akci, a když chvilku vydržíte být povzneseni, ucítíte, jak úzkost mizí a vy zase vládnete svému životu.

A pak taky – pro ty, kteří tohle mají rádi a chápou vodu (tedy i celé naše tělo) jako informační médium – vytváření pravidelných dávek informované vody po vaše zažívání je jen a jen další plus. Ale to raději předvedu osobně.

Pokud přijde ataka úzkosti, některým lidem pomůže jejich oblíbená hudba a spontánní tanec – ale to se dá zvládnout jen v domácích podmínkách. A i tak se může při velké úzkosti hudba „rozsekávat na kousky“ a člověk by se z ní zbláznil. Tady záleží na síle ataky. Pokud vás ani jinak oblíbená krásná hudba nevylaďuje, soustřeďte se vyloženě jenom na dech. 

A ještě jedno mé doporučení. Běžte prostě ven na vzduch. Nejlépe mezi vitální stromy. K udržení harmonie svého vnitřního prostředí potřebuji pravidelnou chůzi krajinou. Rychlou tichou chůzi naplněnou citovým rozjímáním. Je to můj osobní účinný lék na všechno a všem ho vřele doporučuji. Někdy beru mé milé depresivní či jinak zrovinka rozladěné lidi s sebou, aby věděli, že to jde a že chůze navozuje obrovskou úlevu, rozproudí metabolismus a toky vnitřních sil. Taky se stane, že začnete pravidelně chodit ven do opravdové přírody a deprese zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Zkuste to!

Pracuji obvykle jen se dvěma klienty denně. Rozhodně ano, pokud máme naplánovanou vnitřní práci.  K té je potřeba dostatek časoprostoru. Doposud jsem práci nazývanou terapie, koučování, energetické léčitelství za mega sumy a tak podobně, která je řízená dle časového rozvrhu, pochopila jen tak, že pracuji jinak. Sami uvidíte, že při prostupech do vnitřních krajin je čas velmi elastický. A chvíle pracovního pobytu uvnitř se na venkovním časoměřiči často ukáže pocitově mnohem delší. Nastavovat si budík a pouštět lidi domů uprostřed rozdělané práce je přímo nemožné, neboť vás potřebuji propustit ze svého bezpečného přístavu v co nejharmoničtějším stavu.  Samozřejmě příště můžeme pokračovat, ale pokaždé je třeba srovnat emoční energie tak, aby člověk odcházel ve stavu funkční stability. Práce se dvěma lidmi za den je pro mne optimální i proto, že plná koncentrace tohoto typu je poměrně náročná.  A pokud chci odvádět dobrou práci, potřebuji také časoprostor na vlastní harmonizaci sil a pobyt v přírodě.  Proto prosím omluvte někdy delší objednací dobu. Akutní žádosti však nacítím a prohlédnu přednostně. Jsem ochotná pracovat i v noci, je-li to třeba.

Lidem hledajícím cestu z deprese bývá často dost špatně. Přímo mizerně. A když pak najednou udělají rozhodnutí ke změně, chtějí to hned. Chtějí už tu mizérii skončit a cítit se zase jako člověk. Sama si to dobře pamatuji. Čekání na možnost promluvit si s někým znalým a cituplným je někdy neúnosné. Snažím se jít vám naproti a zvu vás k sobě do dílny nebo alespoň na společnou chůzi přírodou. Dalším skličujícím aspektem je pak samo tělo. Hmota je opravdu vždy hustější a pomalejší a fyzické buňky bývají závislé na speciální depresivní biochemii. Vím, o čem mluvím.  Proto je v prvních dnech po rozhodnutí změnit svůj stav třeba vytrvat a vyždímat ze své vůle maximální sílu. Povím vám, jak na to.

Některým depresivním lidem lezou na nervy pohledy druhých. Nechápavé, soucitné – ale spíš falešně, kritické, odsuzující --- prostě úplně ještě všechno zhoršující. Jak může někdo, kdo srší energií – nejčastěji z řas sobců a dalších arogantních kreatur – chápat člověka sotva lapajícího po dechu? Sevřeného, úzkostného, slabého. Lidé svůj stav pak často tají, svádí na fyzické symptomy „nějaké nemoci“, jen aby se nestali terčem pohledů, a nebo i posměchu, že se z depky neumí vyhrabat. Často slýchávám: „Deprese je lennost! Nic víc!“ --- hmmm – do jisté míry možná, ale pokud je už opravdová a má opravdový – byť ve vnějším světě neviditelný důvod - je to deprese. Stav duševní temnoty. A bez osvětlení tma zůstane. Proto jsem vytvořila anonymní prostředí skryté před všemi pohledy. V mé dílně se můžete cítit bezpečně a věřte, že vás tu nikdo nebude soudit.

A ještě moc moc příznivě působí přátelské společenství a navázání milých známostí. I proto pořádám keramické kurzy – víkendové i jednodenní – u mě v dílně. Sejde se malá skupinka lidí a při tvorbě krás máme dostatek času na témata a otázky, které si přinesete. Více se dočtete v Tvůrčích dílnách – ale stručně jen, že cena víkendového kurzu pro jednu osobu je lidová, protože jsou to 4000 korun včetně materiálů a výpalu (a včetně dvou nocí v pokojích pro hosty a plné penze domácí kuchyně v režii hostitelů). Přihlášení přijímám a potvrzuji e-mailem nebo skrze jednoduchý přihláškový formulář.

Celá moje škola života byla přípravou na upřímně soucitnou práci s lidmi trpícími depresemi, úzkostmi, panickými strachy a dalšími symptomy nezvládnutého stresu v tomto světě, který je pro ně nejčastěji obecně nepřátelský a plný zlých necitlivých lidí. Většina depresivních spolutvůrců našeho světa se cítí krutě osamocená. Všem lidem trpícím nejrůznějšími druhy depresí pak milá setkávání slouží jako léčivý most pro návrat do důvěry v lidství. Depresivním lidem se obvykle vůbec nechce někde o samotě číst knihy o tom, jak správně žít a myslet. Jsou úplně rozladění a doslova jim to v určitých fázích nemoci nedělá dobře. Takové knihy mají úplně jinou frekvenci než stav jejich života. Navíc jsou to knihy jednoho autora s většinou několika příklady ze životů těch, co to zvládli.  Lidé v depresi potřebují bytostně vědět, že nejsou sami právě teď.

Každý depresivní člověk navrácený do schopnosti prožívat radost a tím zářit je pro mne vítězstvím světla!